Jen čti a přemýšlej

27. února 2017 v 18:42 | Tashi Rosse |  Myšlenky
Celý život jsem se snažila sama sebe vnímat jako středobod vesmíru, jako někoho, okolo koho by se mělo všechno točit. Nemyslím to nijak sobecky, jen jsem vždy chtěla, abych měla pocit že je to můj život a že si s ním já můžu dělat co chci. Všechno přece může být akové, jaké chceme aby to bylo. Stačí vynaložit kupa úsilí a všechno může být takové jaké jsme si kdy vysnili. A ť už jde o školu, vysněnou postavu, víru, se kterou se rodíme, nebo i o tu, kterou získáváme časem tím, před co nás život postaví. Tím, co musíme řešit.


Poznala jsem jednoho čloěka. Bylo mi tehdá čtrnáct a zamilovala jsem se do písmenek. Všechno šlo stranou, škola, přátelé, rodina. Jediné důležité bylo to, abych co nejrychleji odepsala na jeho zprávyy. Přitom jsem toho záhadného člověka nikdy neviděla, .. I přesto jsem ale cíila, že mezi námi vzniká pouto, které je nesmrelné. Tak moc jsme si napsali, kupu ošklivých až odporných zpráv které by rozumně myslící člově hodil zahlavu, protože je píše někdo z internetové reaality, která ale vlastně není skutečným světem. Jenže čím víc mě ten člověk chtěl od sebe odehnat, tím víc jsem toužila po tom, být s ním. Měl mnoho přítelkyn, jeho život se ubíral naprosto jiným směrem než ten můj. I přesto ta touha byla stále silnější. Několik let jsem netoužila po ničem jíném než vidět jeho krásné oči a padnout do jeho náručí. Nedokázala jsem žít reálný život, nedokázala jsem se odpoutat od internetu nebo smsek s ním. A po pravdě ani teď, když mám reálný soukromí život, stále se mi zdá jako bych svého přítele podváděla, protože představa že h ztratím je bolavá, ovšem představa že ztratím člpověka, kterého jsem nikdy neviděla bolí omnoho víc. Nedokážu asi žít normální život, moje láska k písmenkům, které mi posíla je tak obrovská.
Představa, že jednou třeba až budu stará se uvdíme a zasmějeme se tomu, jak hlouá a zamilovaná jsem byla mě uklidňovala. Ovšem, .. nic netrvvá věčně. A ani život není věčný. Každému z nás jednou skončí. A co když člověk ví, že osoba, kterou od svých čtrnáci let až do dospělosti miloval tu nebude navěky, nebude tu už ani pět let, ani tři, ..
Najednou si začínám uvědomovat jak velká chyba byla bát se setkání. Že ty roky, co jsem byla zamilovaná do písmenek byla jen promarněná .. Naprosto ztracená. Ztráty bolí. Vždycky bolely a vždycky bolet budou.
Slyšet, vlasně číct že člověk napíše že nechce umřít, že nic nestihne, nestihne se oženit, vychovat děti. Že všechno jeho úsilí zabezpečit rodinu bylo zbytečné, protože nestihne nějakou vůbec mít mi lámalo srdce na padrť.
Jsou to věci, které každému zdravému člověku přijdou naproso samozřejmé. Normální průběh životem. Vystudovat, zamilovat se, založi rodinu, vidět vyrůstat své děti, být s nimi at se děje cokoli a pak stárnout a jen přihlížet jak ta malá stvoření si poradí i bez vás a jak úžasní lidé se z nich staly.
Najednou si přijdu jako jedna malá loutka v tomhle velkém světě. Najednou na mně vůbec nezáleží, protože člověk, pro kterého jsem tu celý život chtěla být a mít ho po boku tu semnou už nebude.

Dejte si tu práci, a udělejte z každého dne tak překrásný den. Využijte všech možností a hlavně. Bušte s lidmi po kterých toužíte i přes všechny překážky, které Vám život dáva.
-Tash.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 coca-cola-light-baby coca-cola-light-baby | Web | 1. března 2017 v 20:47 | Reagovat

Bože drahá...
Nemám slov, neviem čo ti napísať viem že všetko bude zbytočné a fádne... Mrzí ma to. Je mi to veľmi ľúto. Neviem ako hrozne sa musíš cítiť. Je mi to strašne ľúto, rada by som ťa objala no to nejde. Drž sa prosím.

2 C. C. | Web | 2. března 2017 v 13:20 | Reagovat

Well..
Ani nevím, co n to napsat, samozřejmě se mi líbí myšlenka, líbí se mi styl, jakým je to sepsáno a četlo se mi to hezky, jen obsah je smutný.. a to je mi líto, protože je to věc, se kterou ti nikdo nemůže pomoct, jedině ty sama.. Ve své hlavě.. I tak doufám, že ti bude líp a nebudeš na to tolik myslet, posílám objetí :')

3 Cler Cler | Web | 2. března 2017 v 13:56 | Reagovat

Kočičko,
moc mě to mrzí :( souhlasím s předešlým komentářem - taky se mi líbí styl a četlo se mi to hezky ale je to smutný :/
budeš se tomu muset nějak postavit, věřím ti, že to zvládneš! Kdykoliv napiš, tady na blogu máš okolo sebe všude oporu!
Držím pěsti krásko ♥ bude líp

4 Peťula** Peťula** | Web | 5. března 2017 v 23:12 | Reagovat

Ahoooj, po 3 letech jsem se vrátila na blog, pokud budeš mít zájem, koukni ke mě třeba tě něco zaujme. Blog mám o všem možném co mě baví a zajímá :)

5 Siginitou Siginitou | Web | 19. března 2017 v 11:21 | Reagovat

Taky souhlasím s předešlými komentáři. Je mi opravdu líto jak na tom seš. Budu doufat že to všechno nějak zvládneš a třeba bude i líp.

6 Cara Cara | Web | 27. května 2017 v 22:00 | Reagovat

tenhle článek jen něco úžasného, je skvělé jak jsi dokázala napsat co cítíš a jediné co ti chci říct je,, Ničeho nelituj." život je moc krátký na to aby ses otáčela zpět a litovala . ( samozdřejmě chápu, že to není jednoduché )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama