Ničí, nebo posouvají dál?

31. května 2017 v 10:03 | Tashi Rosse |  Myšlenky

Závislosti?!


Včera večer, když už jsem ležela v posteli, koukala do stropu a přemýšlela, nevím, nejspíš nad životem, nebo nad nějakýma dalšíma otázkama, na které nejspíše nikdy v životě nenajdu odpověď.
Říkala jsem si, jak jsem unavená, a že mě do rána už nic z postele nedostane. Ovšem, opak byl pravdou. Měla jsem otevřená okna a někdo okolo mého baráku kouřil. Zacítila jsem kouř cigaret a hlavou se mi začala honit myšlenka, že bych si taky ještě mohla zapálit, než půjdu spát..



Opravdu jsem to nevydržela a vylezla jsem z postele a šla si dolu na terasku zapálit. Stála jsem tam, se zapálenou cigaretou v ruce a přemýšlela nad tím, jak mě ovládají. Můj otec, kdysi taky kuřák, přestal po dvaceti letech. Nechápu jak se mu to podařilo. Jeden den jsem s ním o tom mluvila a on mě řekl : Jedno ráno jsem se rozhodl, že cigarety už nebudou ovládat mě. Já budu ovládat cigarety. " Má to asi něco do sebe. Je fakt, že když vidím, že mi dochází krabička, už přemýšlím, kdy se dostanu do nejbližšího obchodu, abych své zasoby mohla doplnit. Stále mám v hlavě tu naivní myšlenku, že jednou až přijde ten správný čas, přestanu. Nejdříve to bylo, až udělám maturitu. To nevyšlo. Tak teď říkám, až budu mít dítě. Jenže bůh ví, za jak dlouho tenhle sen bude splnitelný. Trápí mě vůbec, že jsem kuřačka? Nelíbí se mi to. A je pravda, že když si jdu zapálit na zahradu v naší malé vesnice, vždycky se jdu schovat. Nechci aby mě lidé viděli s cigaretou u pusy. I přes to, že vědí, že kouřím.
Pevná vůle. To je to, co mně a téhle neřesti brání v konci našeho přátelství.


Snídám cigarety, svačím je, obědvám, svačím, .. cigareta je má večeře, ovšem i druhá večeře a někdy ji dám roli i třetí večeře. Uvařím si vždy kávu a jdu si sednout ven. Sbalím vždycky nějaké čtení a chvilku zapomínám na virtuální realitu. Káva, moje další neřest. Už na střední, jako děcko, si ze mě mamka dělala srandu, že jsem kavárenské dítě. Snad obden jsem navštěvovala kavárny a davala si kávičky. Zjišťovala kde mají jakou kávu a která mi chutná nejlépe. Díky tomu jsem si našla i dvě oblíbené kavárny, sice jsou 100km od sebe, ale i tak tam velmi ráda jezdím. Ano, jsem schopná projet 100km jen proto, abych si dala dobrou kávu. Taky asi není uplně zdravé mít tolik kofeinu, ovšem, moje tělo si za ty roky na něj tak zvyklo, že mám opravdu pocit, že bez kávy nemůžu fungovat. Ovšem, myslím, že je to opravdu jen pocit.


Myslím, že je i přes všechno to špatné něco dobrého na mých kávičkách. Člověk vypne, užívá si skvělou kávu, knihu a je spokojený. Knihy jsou další věcí, díky které unikám před realitou. Měla jsem období. Dejme tomu od narození do cca 17ti let, kdy jsem nesnášela čtení. Pro mě četba i knihy byly neskutečnou ztratou času. Nechápala jsem jak někdo může říct, že doma, třeba o víkendu přečte celou knihu. Moc jsem tomu nerozumněla a teď jsem sama člověkem, který dva celé dny věnuje knize jen proto, že ji nemůžu odložit, protože potřebuju hned vědět, jak to dopadne. Takže pokud by jste někdo měli nějaký typ na psychologický román, něco z dob naturalismu tak jsem vašim vděčníkem!

Přátelství? Nikdy jsem neměla pořádné kamarádky. Měla jsem kamarádku, se kterou jsme ale věčně byly v klučičích partách. Okolo nás vládl alkohol. A vzhledem k tomu že jsme se stále pohybovali v obložení nejen chlapců, ale i mužů, zábavy kde byly muži cca o 10 let starší než my a někdy i mnohem víc. Díky tomu mám na své pubertální období velmi vzpomínek. Zažila jsem toho víc, než jsem kdy myslela, že zažiju, poznala jsem věci, které jsem si myslela, že se dějí jen ve filmechh. Možná to byla ta věc, která mě velmi poznamenala a proto teď, mým nejlepším přítelem je mpje králičí princezna, kterou mi koupil přítel. Ano, přítel, další kapitola, kterou moji známí asi moc nechápou. Vídáme se jednou do měsíce, na cca 4 dny. A nedovedu si představit že by to bylo častěji. Jsem asi člověk, co potřebuje svoje závislosti, svůj klid, a svoji volnost. Pokud mě něco trápí, vypovídám se chlupaté princezně, nebo .. ano, i když si někdy říkám, že jsem na to už stará, tak si stále píšu deníky, asi od deseti let.
Je zvláštní jak se z dívky, která bnyla ve škole premiantka, milovala barvičky a každý víkend byla mezi lidmi stala žena, která krom černé a bílé nemá v šatníku jinou barvu, jejím nejlepším kamarádem je králíček, knihy, cigarety a káva.
Člověk se mění a na každém z nás se podepisuje všechno, co si prožijeme a zažijeme. Proto si formujte vlastní osobnost, dokud můžete. Rozhodujte se pečlivě o tom, se kterými lidmi sednete do auta, se kterými lidmi půjdete na panáka a ke komu půjdete večer přespat.

Tash♥
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 31. května 2017 v 10:34 | Reagovat

Rychle, rychle běží čas, když něco marně dlouho hledáme? Některé jedince přivádí hledání k psychickým problémům a tak se uklidňují pomocí; nadávání, drog, jídla, sexu, vírou v zázraky, pohádkami, sny, atd. Jsou i tací co hledají odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec, tou odpovědí je, vše je psychická iluze, která vypadá pro naši inteligenci reálně.

Důkazem je zde to, že zde není pevný bod, vše je v pohybu, co bylo, nezměníme, a o tom co bude, nic nevíme. Rychle, rychle běží čas našeho života, když něco marně hledáme. Problémem je zde to, že když to konečně díky velikému štěstí najdeme, a tak to netrvá dlouho a začneme hledat zase něco jiného.

Nejvíce mě vytáčí, když se na monitoru počítače ukáže, že je zde chyba s nějakým číslem, očíslovat chyby to je přímo vrchol škodolibosti od programátorů. Nebo se setkávám s tím, že počítač mě ukazuje, že pracuje a že jej nemám vyrušovat drze od jeho důležité profesionální práce. Někdy exploduji a donutím počítač k tomu, aby mě přestal drze ignorovat.

Nejhorší je nepřehledné rozhraní, zrovna před chvílí jsem nemohl ve složitém grafickém nastavení, najít kouzelné tlačítko, abych povolil to, co bylo systémem zakázáno, nakonec klasická metoda pokusu a omylu uspěla a vše se dalo konečně do pohybu. Jak začnete něco dělat profesionálně tak vám rychle běží čas, a pokud není vše v čas hotové, tak nemáte už na nic jiného čas, a o tom to je, že nevíme, kde to máme hledat!

2 Natas Natas | Web | 31. května 2017 v 12:43 | Reagovat

Víc než cigarety mi vadí alkohol. Zažila jsem v práci pár kolegů, kteří byli pod parou a nikdo to moc neřešil, dokud si kolega nedovolil obtěžovat kolegyni a jiný nesedl za volat firemního auta, pak už se to řešit muselo a že by se schovávali? Ne, holt co člověk to jiná nátura.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama